Vítejte na stránkách aliance Gladiators ze hry Red Dragon, kterou hrají tisíce hráčů po celé České republice.

Na sametové posteli leží starý a křehký muž. Rukou hladí mohutný zlatý opasek. V jeho umírajících, ale přesto vznešených očích plane stále stejný plamínek statečnosti a odhodlanosti, jako před mnoha léty. Vzpomínám si na tu chvíli, jako kdyby se stala včera. V aréně v Kriamu bylo neskutečné horko a my zrovna skládali gladiátorskou přísahu: "Z prachu jsme vzešli a v prach pojdeme. Není důležité kdy zemřeme, ale jak zemřeme. Budeme bojovat se ctí a hrdostí. Král je pán naší země, ale v aréně jsme králové my..." I když jsem ta slova slýchával často, pokaždé mnou projížděl mráz. Byl jsem vzrušený a rukou jsem třímal svůj meč, který byl mým jediným přítelem. Připravoval jsem se na smrt. Z venku bylo slyšet hučení davů. Rozvířený prach pomaličku usedal na zem. Každou chvíli to příjde, otevřou se dveře a já zemřu. Jen kdyby nebylo takové horko. Už to musí přijít. Teď! To co se pak stalo mi vyrazilo dech. Namísto stráží otevřeli bránu nepřátelští gladiátoři. Chtěl jsem se pohnout a zaútočit na ně, ale nešlo to. Tak jsem byl omámen. Náhle jeden z nich promluvil. "Již bylo dost krveprolití, již bylo dost zmařených životů pro zábavu ostatních. Já jsem Max Veliký. Jsem vůdcem naší skupiny gladiátorů. Před týdnem jsme uspořádali vzpouru v Aradu. Před dvěma dny jsme osvobodili jednou malou arénu na sever odsud." při jeho slovech jsem byl hypnotizován jeho neskutečně upřímnýma a odvážnýma očima. "Kdo chce, může si tu zůstat. Kdo chce, může jít domů. A kdo chce může se přidat k nám. Chceme osvobodit všechny gladiátory. Chceme zabít krále! A chceme si udělat svou vlastní ZEM!! Proto vás žádám, přidejte se k nám." Po jeho slovech jsem zůstal chvilku omámený, ale jako vůdce naší skupiny jsem se chopil slova. "Myslím, že budu mluvit za všechny, když ti odpovím, že se k tobě všichni přidáme. Mimochodem, já jsem Dračí Džin". "Tak dobrá," odvětil Max "jestli všichni souhlasí, můžeme vyrazit. Měsíce jsme osvobozovali arény po celé zemi. Od severu na jih. Nevynechali jsme jedinou arénu, jediného gladiátora. Naše armáda rostla. Z původní stovky gladiátorů, kterou král podcenil, se stala dvousettisícová organizovaná armáda. Za tři roky od prvního povstání bylo dobyto poslední město ovládáno králem. Již jsme neměli co dobývat. Gladiátoři byli svobodní a nikde nebyla žádná hrozba. Nastal však jiný problém, kdo se bude starat o zemi? Svolala se gladiátorská rada, které se účastnilo pětset nejvýše postavených gladiátorů. Třináct dní nevycházeli a jenom debatovali. Čtrnáctý den jsem vyšel já jako první. Když jsem si uvědomil, že mě sledují desetitísíce lidí, lehce mě zamrazilo. "Gladiátoři, dovolte abych vám představil nového krále. Je jím Max Veliký." Takový jásot jsem jakživ neslyšel, a taky už neuslyším. Max byl pro všechny hrdina a ikona. Rada se domluvila, že se země rozdělí na 16 provincií a každou bude spravovat jeden gubernátor. Já jsem byl zvolen vrchním vojevůdcem. Roky plynou, jako voda a já teď stojím nad svým nejlepším přítelem. Pořád v těch očích vidím tu statečnost a vznešenost, jako před léty. Max se mi snaží něco říci, ale nevydává žádné zvuky. Pořád se mu dívám do očí na ten jeho plamen. Pořád bojuje, ale marně. Po chvilce plamen na vždy uhasíná. Chtělo se mi plakat, ale nemohl jsem. Jsem přece Gladiátor. Pokynul jsem Maxi II. Velikému, aby mě následoval. Vyšel jsem ven. Desetitisíce očí mě znovu sledovalo jako před léty. Nemrazilo mě. Vzal jsem Maxe II. Velikého za ruku a řekl. "Král je mrtev, ať žije král"